Vlakem až na vrcholky Alp

21/02/2010

Dnes se vydáme podél dravého říčního toku Vispy do nejznámějšího alpského lyžařského střediska Zermatt, které se nachází v jižním švýcarském kantonu Wallis. Naše putování zahájíme ve městě Visp ležícím necelých 40 km od Zermattu v hlubokém ledovcovém údolí řeky Rôhny. Po obou stranách malebného údolí se zdvihají strmá skalní úbočí. Souběžně s řekou, která ústí do Ženevského jezera, vede hlavní železniční trať Ženeva – Milano a po severní skalní stěně šplhá od města Brig další, donedávna významná část dráhy Basilej – Bern – Milano, aby nabrala dostatečnou výšku do starého Lötschberského tunelu k překonání Bernských Alp. Její význam opadl v roce 2007, kdy byla otevřena východní roura nového Lötschberského tunelu, který svou délkou 34,5 km překonal svého staršího kolegu o 20 km a stal se nejdelším pevninským a třetím nejdelším tunelem na světě vůbec. Oba tunely se uprostřed horského masivu mimoúrovňově kříží s výškovým rozdílem 400 m. Starý tunel, kterým stále v 15 - 20 minutovém taktu pendlují mezi obcemi Goppenstein a Kandersteg autovlaky, zprostředkovává dodnes jedinou možnost překonat zdejší alpský hřeben silničními vozidly.

Do Zermattu s 5800 stálými obyvateli se dá dojet pouze vlakem, automobilům je Zermatt, podobně jako jiná horská střediska ve Švýcarsku, zapovězen. Z Vispu odjíždí do města pod Matterhornem vlaky provozované společností Matterhorn Gotthard Bahn (MGB) každou hodinu, ve špičce je interval třicetiminutový. Cesta úzkorozchodnou jednokolejkou trvá přes hodinu, v místech většího sklonu využívají vlaky dvouřadého ozubeného hřebene mezi kolejnicemi v systému dvojité Abtovy ozubnice. K napájení se používá netradiční soustava 11 kV a 16 ⅔ Hz (resp. 16,7 Hz). Hlavní tratě jsou ve Švýcarsku napájeny soustavou 15 kV a 16,7 Hz. Autem se dá dojet nejdále do Täschu – obce ležící 6 km před Zermattem. Všechny automobily se odstavují v parkovacím domě, který je propojen s nádražím. Mezi Täschem a Zermattem je zavedena kyvadlová vlaková doprava ve 20 minutovém intervalu a jízda trvá 12 minut. Jednokolejná trať je vedena ve velkém sklonu, z velké části v tunelu. Jediná výhybna mezi Täschem a Zermattem obtížně zvládá nápor kyvadlových a regionálních vlaků. Poměry komplikují ještě spoje Ledovcového expresu (Glacier Express) jezdícího mezi Zermattem a Svatým Mořicem. Dvoukolejná výhybna zajišťuje i současné křižování čtyř vlaků.

Úvraťové nádraží v Zermattu dává tušit, že zde všechny vlaky končí. Souběžně s nádražím vede hlavní obchodní třída Bahnhofstrasse. Tou, ostatně jako celým střediskem, se prohánějí pouze malá speciální elektrovozidla. I mikrobusy zajišťující hromadnou dopravu po městě jsou poháněny bateriemi. Hned na protější straně ulice se nachází stanice Gornergratbahnu (GGB) – unikátní ozubnicové železnice. Cestování vlakem pokračuje. Obě dráhy (GGB i MGB) sice využívají stejného rozchodu 1000 mm, též shodného ozubnicového systému, nicméně rozdílného způsobu napájení. Spojovací kolej tak umožňuje pouze přesun nákladních vagónů nebo příležitostné jízdy historických parních vlaků. Trať začíná v nadmořské výšce 1620 m n. m. a po 9,34 km dlouhém stoupání, které činí v průměru 160 ‰ (místy až 200 ‰), končí na Gornergratu ve výšce 3089 m n. m. Po Jungfraubahnu je Gornergratbahn druhou nejvýše položenou železniční dráhou v Evropě.

Z vrcholu Gornergrat se nabízí za jasného počasí neopakovatelná a jedinečná podívaná na horský masiv Monte Rosa a pro horolezce dlouho nepřekonatelný Matterhorn (4478 m). V létě od 30. května do 18. října jezdí vlaky po celý den v intervalu 24 min. Cesta na vrchol trvá 33 minut, zpáteční je o 11 minut delší. Na trati se nachází kromě koncových stanic ještě 4 zastávky (Findelbach 1770 m n. m., Riffelalp 2210 m n. m., Riffelberg 2582 m n. m. a Rotenboden 2819 m n. m.), 4 tunely o celkové délce 296 m a 770 m dlouhá tunelová galerie. Pozoruhodný je 93 m dlouhý ocelový most přes potok Findelbach (Findelbachviadukt) na 48 m vysokých pilířích. Dráha dokáže přepravit 2511 cestujících za hodinu. Děti do 6 let mohou cestovat zdarma, dospělého zpáteční jízdenka vyjde na 76,- CHF (přibližně 1300,- Kč) a dítě starší 6 let jede za poloviční jízdné. Kdo je držitelem Swiss-Passu, má nárok na 50 % slevu a dítě v doprovodu jízdné neplatí. Swiss-Pass je speciální jízdenka pro zahraniční turisty, která opravňuje k bezplatné jízdě vlaky a poštovními autobusy po celém Švýcarsku a zároveň poskytuje 50 % slevu na lanovky a horské dráhy.

Po otevření trati Visp-Zermatt v roce 1891 se začalo uvažovat o stavbě výletní vyhlídkové trati na Gornergrat. Po udělení koncese v roce 1892 byly o 4 roky později zahájeny stavební práce a 20. srpna 1898 byla trať zprovozněna. Rekordního času stavby dráhy se dosáhlo v obtížném terénu proto, že na trati současně pracovalo až 1000 dělníků. Jednalo se o první elektrifikovanou ozubnicovou dráhu ve Švýcarsku. Do roku 1928 byla dráha provozována pouze v létě, později za příznivých zimních podmínek až do zastávky Riffelalp nebo technické stanice Riffelboden. Dále již vlaky nemohly kvůli lavinám. Teprve od roku 1942, kdy byla postavena Riffelbordgalerie, jezdí vlaky i v zimních měsících, přeje-li tomu počasí, až na samý vrchol. Dolní část trati je vedena jednokolejně, od zastávky Riffelalp dvoukolejně až k vrcholu, pouze přes tunelovou galerii se jezdí ještě po jedné koleji.

Výjimečný je také způsob napájení dráhy střídavým třífázovým proudem (725 V a 50 Hz), kde dvě fáze jsou vedeny ve dvoupólovém vrchním vedení (proto dva pantografy) a třetí fáze je přiváděna v kolejnicích. Gornergratbahn společně s Jungfraubahnem patří mezi několik posledních zubaček na světě s třífázovým napájením (ještě např. Train de la Rhune ve Francii nebo Corcovado Rack Railway v Brazílii). Systém způsobuje komplikace na kříženích a výhybkách (obě vrchní fáze musí být stále odděleny), na druhou stranu elektromotor připojený na třífázovou síť přináší podstatnou výhodu: při překročení synchronních otáček přejde plynule do generátorického režimu a působí jako brzda.

V zastávce Riffelalp lze přestoupit na tramvaj. Riffelalptram (RiT) je nejvýše provozovaná tramvajová dráha v Evropě. Otevření se dočkala v roce 1899 a slouží především k dopravě hostů do hotelu Riffelalp (2222 m n. m.) vzdáleného necelého půl kilometru od stejnojmenné zastávky. Dráha o rozchodu 800 mm byla původně napájena třífázově pomocí dvoupólového trolejového vedení (500 V a 40 Hz). Když hotel v únoru roku 1961 totálně zničil rozsáhlý požár, tramvaje už v létě nevyjely. S výstavbou nového pětihvězdičkového hotelu Riffelalp Resort v roce 2001 byl provoz tramvajové dráhy po 40 letech obnoven. Trať byla ale v takovém stavu, že musela být postavena znovu. Zároveň byla prodloužena o obratovou smyčku u hotelu. Předpisy již nedovolily třífázový způsob napájení, nově jsou vozy napájeny z 80 V akumulátorů.

Odstavná hala Gornergratbahnu se sedmi kolejemi leží přímo v dolní koncové stanici. Nenápadná odbočka do dalšího depa se nachází za mostem přes Vispu (Getwingbrücke). To je celé vyraženo ve skalním tunelu. Vozový park je velmi pestrý. K dispozici jsou dvě lokomotivy HE 2/2, čtyři motorové vozy Bhe 2/4, osm dvouvozových jednotek Bhe 4/8, dvě soupravy víceúčelových vozů Bhe 4/4 + řídících vozů Bt a čtyři nízkopodlažní dvouvozové jednotky Bhe 4/6. Do vozového parku patří ještě zavazadlový, nakolejovací a trolejový vůz. Nechybí dvě sněhové frézy, jeřáb, cisterna a dva plošinové vozy.