| Třetí tramvajový signál Pozor |
| Antipreference a preference |
| Návrat trolejbusů do Prahy |
|
„Nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.“ Tak definuje nehodu v § 47, odst. (1) zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Protože tramvaje jezdí i mimo pozemní komunikace, musíme k přesnému vymezení pojmu použít také zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách. Ten v § 49 odst. (2) říká: „Nehodou v drážní dopravě je mimořádná událost, k níž došlo v souvislosti s pohybem drážního vozidla (provozováním drážní dopravy), s následkem smrti, újmy na zdraví nebo značné škody na majetku. Jiné mimořádné události se považují za ohrožení.“
Nehoda je zážitkem velmi nepříjemným, stresujícím a každý profesionální řidič se snaží vždy udělat vše proto, aby případnému karambolu zabránil. Někdy to ale prostě nejde. U tramvají je navíc potíž s tím, že zatímco řidič silničního vozidla může v krajním případě použít ještě úhybný manévr, řidič tramvaje má o jeden „stupeň volnosti“ méně. Na každého pražského tramvajáka připadá v průměru jedna nehoda ročně, řidiči autobusů MHD jsou na tom lépe, ty potká nehoda jednou za dva roky. Někdo bourá častěji, jiný vydrží bez nehody pět let, ale dříve nebo později každého nehoda většinou nemine.
Ne vždy se všechno povede, i mistr tesař se někdy utne. Každá sedmá nehoda z celkového počtu tramvajových nehod je zaviněná řidičem tramvaje, u řidičů autobusů je to každá druhá. To ovšem neznamená, že by řidiči autobusů byli horší šoféři. Jen mají smůlu, že z hustého provozu za celou směnu nevyjedou, kdežto tramvajové tratě jsou na okraji města od ostatní dopravy odděleny a tam jsou tramvaje v přednosti zvýhodněny.
Dopravním nehodám a právnímu zastupování řidičů MHD (zejména tramvají) se věnuji již 6 let a za tu dobu mám v archívu přibližně stovku vyřešených případů. S politováním musím konstatovat, že supluji práci právního oddělení Dopravního podniku hl. m. Prahy, které by mělo mít zájem samo o sobě, aby co nejméně nehod bylo zaviněno řidiči DP. Pokud se řidič rozhodne řešit správní či trestní řízení na vlastní triko (nemá peníze na právníky), v řadě případů se v něm utopí, neboť z neznalosti legislativy a často pod tlakem právníků protistrany i samotného rozhodovacího úřadu nehodu neustojí. Nebudeme si nic nalhávat, celý systém od vyšetřování nehod policií, přes různé asistenční nehodové služby protistrany až po samotné rozhodování na správním úřadě za přítomnosti křivých svědků či zkreslených znaleckých posudků není zas tak objektivní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tlak získat pojistné plnění z povinného ručení tramvají či autobusů (hlavně u nepojištěných motorových vozidel) každým rokem stoupá. Často řidič tramvaje nebo autobusu prohraje nehodu, kterou jednoznačně nezavil jen proto, že mu nikdo nepomůže.
V konečném důsledku škodu nese na svých bedrech Dopravní podnik. Jednak jde o škodu přímou, která vznikla např. na tramvaji (ty nejsou havarijně pojištěné a řidič ručí pouze 4,5 násobkem svého měsíčního příjmu), a nepřímou na pojistném z povinného ručení, které se odvíjí od výše škod způsobených protistranám. Za škodu se dnes považuje i ztráta z ušlého zisku při podnikání nebo zapůjčení náhradního vozidla. A to nemluvím o image podniku.
Před více než rokem jsem nabídnul vedení Dopravního podniku hl. m. Prahy, že bez nároku na honorář proškolím v rámci jednoho pravidelného školení řidiče tramvají o nehodách, správním řízení, správním řádu, odvolání apod. Proti se postavila jedna z odborových organizací a bylo po školení. Zajímavé je, že když náplní posledního školení je přehrávání videa, na kterém hádáme typy pražských tramvají, žádné odborové organizaci to nevadí. Rád se s Vámi touto náhradní cestou podělím o některá zajímavá správní řízení, rád Vám poskytnu rady a informace, jak se hájit a postupovat v řízení o nehodě. Jen Vás prosím o chvilku strpení, neboť nemohu některé dokumenty jen tak vzít a zveřejnit, aniž bych z nich neodstranil osobní údaje.
Ing. Antonín Dub
řidič tramvaje
|
