Za tramvajemi do země tisíce jezer

01/05/2010

187 888 jezer a 179 584 ostrovů, tak to jsou pouze některá „nej“ drsné severské země – Finska – země polárních sobů, půlnočního slunce a hlubokých lesů, které pokrývají přes tři čtvrtiny rozlohy území místně nazývaného Suomi. Finská republika, která vznikla koncem roku 1917 získáním nezávislosti na Rusku, se rozkládá na území 338 tis. km². Česká republika by se do plochy Finska vešla více než 4x. Hustota osídlení odpovídá náročnému podnebí, příslušníků finského národa je přibližně polovina českého. Čtvrtina země, kraj nazývaný Laponsko, se nachází za severním polárním kruhem. Mnoho dětí věří, že právě Laponsko je domovem Santa Clause. 1. ledna 1995 se Finsko na základě referenda společně s Rakouskem a Švédskem stalo plnohodnotným členem Evropské unie.

Hlavním městem, jehož břehy omývá Baltské moře, jsou Helsinky, dnes už jediná metropole Finska, kde funguje tramvajová doprava. Ve starodávném a průmyslovém městě Vyborgu, které se v rámci válečných reparací za 2. světové války stalo součástí Leningradské oblasti Sovětského svazu, dojezdily tramvaje již v roce 1944 a v přístavním městě Turku, ležícím v jihozápadním cípu Finska, tramvaje naposledy zacinkaly v roce 1972. Oba provozy, stejně jako ten helsinský, byly provozovány na rozchodu 1000 mm a pod napětím 600 V. Vznik Helsinek, největšího finského města a přístavu, se datuje k roku 1550. Tehdy švédský král Gustav I. Vasa založil v blízkosti ústí řeky Vantaa nové město Helsingfors, coby konkurenci vzkvétajícímu Tallinu na protější straně Finského zálivu. V Helsinkách dnes žije přes 570 tis. obyvatel.

Centrem turistického dění je bezpochyby náměstí Senaatintori (Senátní náměstí). Nejen jeho severní straně, ale i celému městu dominuje běloskvoucí Helsinský dóm – Suurkirkko (luteránská katedrála) s monumentálním schodištěm o zhruba 60 schodech. Uvnitř katedrály se nacházejí impozantní a krásně zdobené varhany. Západní stranu náměstí uzavírá budova Helsinské univerzity a východní stranu Senátní palác, ve kterém dnes sídlí vláda. Ve středu náměstí byl v roce 1894 vztyčen pomník ruského cara Alexandra II. s alegorickými sochami. Další zajímavou a majestátní stavbou, kterou nelze přehlédnout už při vplutí do přístavu, je pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie (Uspenská katedrála), postavený celý z červených cihel, se třinácti věžemi a s pozlacenými kopulemi. V roce 1952 se v Helsinkách konaly XV. letní olympijské hry, na kterých Emil Zátopek vybojoval tři zlaté medaile v běhu na 5 a 10 km a také v maratónu, ten tehdy běžel poprvé. Olympijský stadion měl původně hostovat sportovce již v roce 1940, ale z důvodu vypuknutí druhé světové války Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že se hry konat nebudou.

Železniční dopravy se Helsinky dočkaly v roce 1862 a v roce 1870 bylo možné vlakem dojet až do Petrohradu. V dnešní době z hlavního helsinského nádraží do Petrohradu vyrážejí dva luxusní rychlíky denně. Kvalitní železniční spojení, které mnohde zajišťují rychlovlaky Pendolino, funguje po celém Finsku. Nočním rychlíkem lze dojet až do Rovaniemi, hlavního města správní oblasti Laponska, které leží už jen kousek od severního polárního kruhu. Dvě letiště Malmi a modernější Vantaa zajišťují přímé spojení s celým světem. Lodní doprava je nejvíce využívána jako doprava na přilehlé ostrovy a pro cestu do Stockholmu nebo Tallinu. Finové v důsledku prohibice často podnikají krátkodobé alkoholové výlety právě do Estonska.

Městskou hromadnou dopravu zajišťuje Helsinský dopravní podnik (Helsingin kaupungin liikennelaitos) pomocí jedné linky metra, husté tramvajové sítě a samozřejmě prostřednictvím autobusů. Trasa metra, která má 17 stanic a měří dohromady 21,1 km, je vedena ze zastávky Ruoholahti v historickém centru na jihu města severovýchodně až na okraj metropole, kde se větví v zastávce Itäkeskus na dva směry. Část tratě s prvními šesti stanicemi je vedena podzemím, zbytek pak převážně po povrchu, přičemž v tunelech je vedeno 6,5 km tratí, 12,1 km na úrovni země a 2,5 km na mostech. Metro musí 3x překonat záliv Baltského moře. Délka nástupišť činí 135 m, vstup do metra zabezpečuje celkem 64 eskalátorů a 47 výtahů. První část metra byla otevřena v roce 1982. Rozchod kolejí činí 1524 mm. Napájení je realizováno podobně jako v Praze prostřednictvím třetí kolejnice stejnosměrným proudem o napětí 750V. Soupravy jsou složeny ze dvou nebo tří dvouvozových jednotek, jeden vůz měří na délku 22,1 m. Dopravní podnik má k dispozici přes 50 dvouvozových jednotek, z toho je 12 moderních kloubových jednotek série 200 dodaných v roce 2001 od Bombardieru, ostatní jednotky série 100 od výrobce Valmet/Strömberg byly dodány v letech 1980-1984.

Tak jako v mnoha jiných městech Evropy, tak i v Helsinkách městská kolejová doprava začínala od roku 1890 koňkou. O deset let později, přesně v roce 1900, se v centru rozjela první elektrická dráha. Ještě rok vedle sebe jezdily souběžně elektrické a koněm tažené vozy, než byl v roce 1901 provoz koněspřežné dráhy definitivně ukončen. 5. února 1949 se ve městě rozjely také trolejbusy. Nejednalo se o žádný velký provoz, šlo vlastně pouze o jednu linku č. 14 spojující severní část města s centrem. Zázemím trolejbusů byla vozovna Töölö. V roce 1974 byl provoz ukončen poprvé, aby v roce 1979 trolejbusy vyjely znovu, nicméně ani druhý pokus vrátit trolejbusy do Helsinek se nevydařil a v roce 1985 vzal za své. Finsko tak definitivně přišlo o poslední trolejbusy. Druhý trolejbusový provoz v univerzitním městě Tampere, jež leží necelých 200 km na sever od hlavního města a je třetím největším městem Finska, fungoval v letech 1948 – 1976.

Okolo 120 jednosměrných tramvají vypravovaných na dvanácti linkách (1, 1A, 3B, 3T, 4, 4T, 6, 7A, 7B, 8, 9 a 10) přepraví každý všední den přes 200 tis. cestujících. Výjezd z vozoven začíná po 5. hodině ranní a velká část linek ukončuje svůj provoz před půlnocí. Jen vlaky linek č. 3 a 4 zatahují mezi 1. a 2. hodinou v noci. Linka č. 7 je okružní linkou bez obratiště, v jednom směru jezdí linka č. 7A a v protisměru linka č. 7B, podobně funguje linka č. 3B a 3T, trasa ve městě vytváří symbolickou osmičku. Stejnosměrné napájení 600 V zajišťuje 14 měníren. Helsinský dopravní podnik má v této chvíli tři tramvajové vozovny, k deponování však slouží pouze dvě (vozovna Töölö a Kostela) a třetí (Vallila) se dnes používá už jen pro větší opravy, přestavby a lakování vozidel. Vozovna Töölö, ve které se nachází také tramvajové muzeum, vypravuje třetinu všech vlaků a to zejména na linky č. 4 a 10, zbývající linky obsluhuje nejmodernější a největší vozovna na okraji města Kostela. Celková délka tratí o metrovém rozchodu měří 49,5 km a celková délka kolejí 112 km. Jízdenka zakoupená v automatu stojí 1,80 €, v doplňkovém prodeji u řidiče 2 € a celodenní jízdenka vyjde na 6 €.

Dopravní podnik zaměstnává přes 300 řidičů tramvají, z toho třetinu tvoří ženy. Kurz řidiče trvá 2 měsíce a je následovaný čtyřměsíční praktickou přípravou ve zkušební době. Podmínkou pro vstup do kurzu je věk od 21 let a držení řidičského průkazu skupiny B. Po dobu výuky řidič dostává mzdu 5,70 € na hodinu. Základ vozového parku tvoří 20 m dlouhé dvoučlánkové třípodvozkové tramvaje (střední podvozek je běžný). První série vozů NRI má přidělena ev. č. 31-70 a byla dodána v letech 1973-1975, druhá série NRII ev. č. 71-112 pak v letech 1983-1987. Nejmodernější 100 % nízkopodlažní tramvaje s nástupní výškou v prostoru dveří 325 mm nad temenem kolejnice se jmenují Variotramvaje. V letech 1999-2003 jich helsinský dopravce nakoupil od ADtranzu (později Bombardieru) 40 kusů. Tramvaj je pětičlánková s třemi neotočnými dvounápravovými podvozky. Každé kolo má svůj nábojový motor o výkonu 45 kW. Celkový výkon tramvaje činí 540 kW. Délka skříně je 24,4 m, šířka 2,3 m a hmotnost prázdné tramvaje 35 tun. Klimatizovaná je nejen kabina řidiče, ale i salón pro cestující. A podlaha je dokonce vytápěná. Tramvaj pojme 55 sedících a 80 stojících pasažérů. Řidič má maximální pohodlí i při oddělení od vozu v době čerpání přestávek. Chytrá osobní karta umí v každém voze individuálně nastavit polohu sedačky, zrcátek a dokonce i ovládacího panelu.

Helsinky mají smělé plány. Zásadním způsobem by se mělo rozšířit metro i tramvajová síť, jejíž poslední přírůstek je datován k srpnu letošního roku. V tomto čase se dokonce zpracovává Evropskou unií financovaný projekt podmořského železničního tunelu pod Finským zálivem, který by měl spojit Helsinky s Tallinem.