Frankfurt nad Mohanem – křižovatka Evropy

01/05/2010

Frankfurt nad Mohanem, velkoměsto mezinárodního významu, se nachází ve střední části Spolkové republiky Německo a rozprostírá se na ploše přibližně 248 km² po obou březích Mohanu (Main), necelých 40 kilometrů východně od soutoku s Rýnem. První zmínky o Frankfurtu jsou datovány z konce 8. století. Důležitým obchodním a dopravním centrem se stalo město až ve 14. století. Se svými 660 tisíci obyvatel je Frankfurt pátým největším německým městem a největším městem spolkové země Hessensko. Moderní tvář nejdůležitější evropské bankovní metropoli vtiskly mrakodrapy, které dávají na odiv bohatství a hospodářskou sílu bezmála 200 bankovních institucí majících zde své sídlo. Mezi ně paří Německá banka (Deutsche Bank), Německá národní banka (Bundesbank) nebo Evropská národní banka. Nejvyšší budovou, která se tyčí včetně antény do výšky 300 metrů, je mrakodrap Komerční banky (Commerzbank). Není divu, že si Frankfurt vysloužil přezdívku Bankfurt.

Zcela mimořádný význam zde má doprava. Frankfurtské hlavní vlakové nádraží, ke kterému přiléhá také autobusové nádraží, patří mezi nejdůležitější a největší dopravní uzly v Evropě. Denně obslouží na 360 tisíc cestujících a odbaví 632 vlaků (z toho 342 dálkových) na celkem 24 úvraťových kolejích. Další 2 nádraží se nacházejí v podzemí, 4 koleje patří S-bahnu a 4 koleje U-bahnu. Čelní portál nádražní budovy, který před dvěma lety prošel kompletní rekonstrukcí, zdobí sousoší s hodinami a socha Boha Atlase. Před nádražím je možné přestoupit na několik tramvajových a autobusových linek městské hromadné dopravy. Také mezinárodní frankfurtské letiště patří mezi nejfrekventovanější letiště světa a v Evropě zaujímá výjimečné postavení co do počtu přepravených osob (3. místo) a nákladu (1. místo).

Páteř příměstského dopravního systému Frankfurtu nad Mohanem tvoří síť rýnsko-mohanské rychlodráhy (S-bahn Rhein-Main), která radiálně svádí linky S-bahnu do centra města z celého rýnsko-mohanského regionu. Nejdůležitější částí sítě je městský tunel (Citytunnel), který byl zprovozněn 28. května 1978 a který od hlavního nádraží vede rychlodráhu jádrem města v podzemí. Celkem devět linek označených S1-S9 spojuje Frankfurt s okolními městy jako je Darmstadt, Wiesbaden (hlavní město Hessenska), Hanau apod. Pod nádražím je vedeno 8 linek S1-S6, S8 a S9, devátá S7 končí na kolejích vlakového nádraží.

S-bahn provozuje společnost DB Regio, která patří do největšího dopravního uskupení v Evropě RMV (Rhein-Main-Verkehrsverbund). Vozový park S-bahnu představuje 170 vlakových souprav, přičemž 70 vlaků je konstrukční řady ET 420 a zbývajících 100 modernější řady ET 423 od konsorcia Adtranz, Alstom LHB, ABB a Bombardier. Protože se předpokládá, že vlaky řady 420 budou provozovány až do roku 2014, postupně dochází u 60 jednotek k modernizaci za bezmála 3 milióny Euro. Na 303 kilometrech tratí s celkovým počtem 108 stanic vlaky dosahují průměrné rychlosti 48 km/h.

Městskou hromadnou dopravu zajišťuje dopravní podnik VGF (Verkehrsgesellschaft Frankfurt), který je také dceřinou společností RMV. Základní síť městské dopravy tvoří kolejová doprava – městská dráha budovaná od roku 1968 a označována jako U-bahn, která se obtížně zařazuje do kategorie podzemní tramvaje nebo lehkého metra. Podzemní stanice se nacházejí jen pár metrů pod povrchem, více jak polovina tratí (zejména na severu) je vedena (dokonce daleko za hranice města) po povrchu a převážně na samostatných tělesech, nicméně třeba linka U5 v části své trati leží regulérně ve středu pozemní komunikace a v souběhu s ostatní dopravou. Aby to nebylo tak jednoduché, na lince U5 a U6 se nacházejí také zastávky s nízkou nástupní hranou, přestože celý systém U-bahnu využívá zvýšených nástupišť. Na tyto linky jsou nasazována vozidla typu Ptb, která umí obsloužit oba typy zastávek, neboť se v dveřním prostoru nachází skládací schody (Klapptrittstufen).

Frankfurtské metro představuje celkem sedm linek označených U1-U7 na třech větvených trasách A (U1, U2 a U3), B (U4 a U5) a C (U6 a U7), pokud nepočítáme dva úseky připravované trasy D (část linek U1 a U4). Ve špičce se interval na jednotlivých linkách pohybuje mezi 5 až 7,5 minutami, ve společných úsecích přijíždějí soupravy v taktu 2,5 – 4 minut. V celé síti, která dohromady měří přes 58 kilometrů, se nachází celkem 85 stanic a zastávek, z nichž 27 je podzemních, 4 přestupní, 5 dvoupatrových, 2 jednokolejné, 3 tříkolejné, jedna čtyřkolejná (pod hlavním nádražím) a jedna manipulační u depa Eckenheim. Dvě podzemní zastávky Hauptwache a Konstablerwache na trase C mají společná nástupiště pro metro i S-bahn.

Vozový park U-bahnu je velmi pestrý. Soupravy jezdí jako třívozové jednotky, na lince U3 a U5 jen jako dvouvozové. Celkem 58 vozů II. generace typu Ptb-Wagen (ev. č. 692 – 750, depo Ost) je nasazováno standardně na linky U5 a U6, jako náhrada také na linky U4 a U7. Do II. generace patří 62 vozů typu U2h-Wagen (ev. č. 303 – 365 a 402 – 406, depo Heddernheim) a 36 vozů typu U2e-Wagen (ev. č. 366 – 401, depo Ost). Vozy jsou nasazovány na linky U1, U2, U3 a U7. Vozů III. generace typu U3-Wagen (ev. č. 451 – 477, depo Ost) vlastní dopravní podnik 27 a jsou nasazovány výhradně na linku U4. Zatím nejnovější vlaky IV. generace tvoří 39 vozů typu U4-Wagen (ev. č. 501 – 539, depo Heddernheim), které jezdí na linkách U1, U2 a U3. V roce 2005 bylo u Bombardieru objednáno celkem 146 nových vysokopodlažních vozů (výška podlahy 80 cm) typu Flexity Swift v celkové ceně přes 300 mil. Euro. Půjde o vozy V. generace s označením U5-25 (54 vozů délky 25 m) a U5-50 (46 průchozích dvouvozových jednotek délky 50 m). Nové vozy, kterým se přidělí evidenční čísla od 801, budou klimatizovány, vybaveny kamerovým systémem a nejmodernější elektrickou výzbrojí.

Historie tramvajové dopravy ve Frankfurtu nad Mohanem se začala psát už v roce 1872. Tramvajové tratě byly v průběhu druhé poloviny minulého století výrazně redukovány v souvislosti se zaváděním U-bahnu, ostatně mnohé tratě jsou vedeny v ose původních tramvajových tras. Délka tramvajových tratí dosahuje nyní 63 km. Celkem je provozováno 9 pravidelných tramvajových linek č. 11, 12, 14-21. Dále je provozována zvláštní okružní linka Ebbelwei-Expreß (interně linka č. 13) spojující hlavní a jižní nádraží se zoologickou zahradou. Na lince jsou provozovány historické vozy typu K. Tři dny v roce během frankfurtské lidové slavnosti Waldchestag ožívá speciální linka Lieschen na nepoužívané jednokolejce mezi zastávkami Riedhof a Oberfortshaus. Do běžného provozu jsou nasazovány už jen nízkopodlažní tramvaje typu R a S. Starší 100% nízkopodlažní, šesti nápravové tramvaje typu R s třemi neotočnými podvozky (krajní hnané s nábojovými motory, střední běžný s volnými koly) dodávalo firemní uskupení Duewag/Siemens ve dvou sériích po 20 vozech v letech 1992 až 1997. Toto vozidlo bylo bez praktického vyzkoušení objednáno od rýsovacího prkna a v každodenním provozu se neosvědčilo. V důsledku vynucených dodatečných úprav vůz přibral na hmotnosti.

V současné době je v provozu 38 vozidel (ev. č. 001-040) deponovaných ve vozovně Gutleut, dva (ev. č. 010 a 017) byly vyřazeny po těžkých nehodách. V roce 2001 zvítězil ve výběrovém řízení na dodávku 60 nových tramvají Bombardier s vozidlem Flexity Classic NGT8. První toto vozidlo frankfurtského typového značení S bylo dodáno 17. října 2003. Dopravní podnik ustoupil od požadavku 100 % nízké podlahy a za cenu podílu nízké podlahy jen v 70 % délky vozidla dal přednost otočným podvozkům. Osminápravová tříčlánková tramvaj má 4 otočné podvozky, krajní podvozky jsou hnané, střední běžné. V současné době místní dopravní podnik vlastní 65 vozů (ev. č. 201-265), část z nich je deponována ve vozovně Gutleut a část ve vozovně Ost. S novými vozy panuje spokojenost, tramvajová doprava dostala nový rozměr, i proto byla v roce 2008 zahájena stavba nové tramvajové trati s 8 zastávkami na Gravensteinerplatz v délce 3,5 km, která by měla být otevřena v roce 2010.

Vozidla U-bahnu i tramvají jsou napájena stejnosměrným proudem o napětí 600 V z troleje a systém je kompatibilní. Na čtyřech místech jsou vybudovány manipulační tratě propojující tramvajovou síť s tratěmi U-bahnu, které jsou používány k přejezdům do společných vozoven a také Ústředních dílen městské dráhy v Praunheimu. Tramvaje se šířkou skříně 2,35 m projedou sítí U-bahnu bez problému, opačně už to pro šířku skříně 2,65 m metra a parametry tramvajových tratí neplatí. Pro vozy metra je k dispozici vozovna Heddernheim, vozová hala s odstavnou plochou Bommerheim a nová vozovna Ost pro tramvaje i soupravy U-bahnu, která byla otevřena 12. července 2003. Odstavná plocha s 16 kolejemi v celkové délce přes 11 km, s 50 automaticky stavěnými výhybkami a o rozloze 7,5 hektarů nabízí možnost deponace pro 150 vozidel. Součástí vozovny jsou dílny a 100 metrů dlouhý mycí rám. Současně s otevřením vozovny Ost byly uzavřeny tramvajové vozovny Sachsenhaus a Bornheim.

Další vozovna Eckenheim sloužící k deponaci souprav U-bahnu ztratila na svém významu, odstavná plocha za vozovnou byla zrušena a k odstavování vozů se už používá jen několik kolejí. Pro tramvaje slouží ještě vozovna Gutleut u hlavního nádraží a funkční je i čtyřkolejná vozová hala Neu-Isenburg na samé jižní hranici města. V tramvajové vozovně Schwanheim je muzeum. Pozoruhodné je osmikolejné tramvajové nádraží u sportovního centra s fotbalovým stadiónem Commerzbank-Arena. Na všech místech, kde se tramvaje nebo soupravy U-bahnu dostávají do styku s automobilovou dopravou, má přednost kolejová doprava a přejezdy jsou vždy označeny výstražným křížem.

Autobusová doprava je zajišťována kloubovými autobusy Mercedes Benz O530GN3 Citaro G (36 vozů), autobusy Mercedes Benz O530N3 Citaro (125 vozů), Solaris Urbino 12 (38 vozů), MAN NM223.2 (7 vozů), MAN NÜ313 (1 vůz), Volvo 7700 (36 vozů), VanHool NewA330 (16 vozů), Irisbus GX 127 (1 vůz) a miniautobusy Kutsenits City IV LPG na podvozku VW (3 vozy).